Květen 2018

Strnadi zahradní

27. května 2018 v 19:58 Výlety a cesty za ptáky
Plán na víkend již v týdnu byl jasný - monitoring strnadů zahradních. Situace se ovšem zkompikovala, když mi v pátek nedošly kroužky. Nemělo tedy úplně smysl "zabít" zas celý víkend. Píšu tedy kolegovi, s tím se rychle domluvám, a místo autem tedy (zase) jedu do Opavy vlakem. Objíždíme několik dobrých lokalit ale dlouho nic, nakonec na asi čtvrté lokalitě konečně slyšíme to, co potřebujem. Ke strnadovi docházíme po pár minutách, provádíme dokumentaci jak ptáka tak biotopu. Brzy se ozývá druhý, jedeme dál. Z auta přidáváme dalšího samce a v lese si fotíme úplně maličké srnče. Pak jedeme do sadu hledat s trochou nadsázky špačky růžový. Potkáváme dalšího strnada, krásné pozorování na pár metrů. To je lepší i než ten špaček. Ondra mě vysazuje ve Vávrovicích a pak si jede něco vyřídit domů, brzy je zase zpět a pokračujeme v mapování - další dvě lokality! To je neuvěřielná paráda. Pak sbíráme pro Ondrův projekt do školy nějaký rostliny, tím se něco přiučím a poznávám nové lokality. Odpoledne končíme a já mířím zpět domů s velmi hřejivým pocitem u srdíčka. Libuji si, jakou skvělou práci jsme dnes odvedli. Příští vejkend asi znova :-)


Lejskování 6.5.2018

8. května 2018 v 19:54
Budík zvoní 4:55 - je čas vstát. Celkem rychle se pakuji z chaty a mířím autobusem na hřeben. Jelikož se nebudu vracet na stejné místo, auto jsem nechal na chalupě a využil jsem "po staru" autobus. Za chvíli jsem na místě, po chvíli se ukazuje kos horský a já se rychle přemisťuji k mému beskydskému fleku. Chodím sem už nějakou dobu. Úplně si vzpomínam na to, jak jsem sem naivně jel kdysi na jaře před lety najít uralku. Od té doby uděhlo mnoho času a já to tu konečně poznal a získal jsem zhruba přehled kde co hledat. Letos jsem nějak áhodně zjistil že takhle pěkná oblast je ještě asi 2 x větší než jsem ji znal. Proto tu trávím zase více času. Přicházím na místo, kde začínají buky a kleny. Je tu už šílenej podrost. Úplně se tu zase ztrácím, v zimě vidím třeba i kilometr lesa a teď sotva přes 4 stromy. Začíná ještě dost foukat, říkám si, že pustím lejska jestli se neozve. Zjišťuji že reprák zůstal doma. Hm, super. Z mobilu to není absolutně slyšet a tak pokračuji dál. Není tu skoro nic. Konečně docházím na lesní cestu kterou dobře znám, tady míň fouká a je tu lepší rozhled. Lejsek nic. Pokračuji rychle dál k tzv. "uralkovišti" těsně před ním slyším vzrušeného drozda. Zastavuji a chystám foťák, nejspíš to bude zase kuna lesní, ale co kdyby už konečně rysík? Nic nevidím a hážu to za hlavu. Udělal jsem asi 10 kroků dál, a něco jakoby mi dalo pěstí a řeklo "Vole, vrať se!" Dělám 5 kroků zpět, drozd už mlčí a já jen tak tupě zírám do husté buko-smrčiny. Mezi dvěma kmeny je nějaká silueta. Sakra, není to uralka? Dělám fotku, koukám na to, a fakt že jo!! Neuvěřitelný! 4 roky práce a konečně jsem si ji našel. Sedí zády asi 20 m., nevnímá. Snažím se vylepšit pozici a nadejít jí zepředu aby o mně věděla a nebyla překvapená. Ztrácím ji, rychle se vracím zpět, našel jsem ji znova na stejném místě. Musím to risknout zezadu. Listí šustí, větve křupou a uralka se po pár krocích otáčí ze spánku. Moc šancí mi nedá a přeletuje o dalších 20 m. dál. Jednou si houkne a z druhé strny okamžitě reaguje další. Nádhera! Velmi emotivní zážitek. Pokračuji dál hledat lejska. Po 5 minutách slyším známý zpěv, docházím přmo k němu. Starý samec si to zpíva naplno na pařezech. Je to krása, připadám si jako v tom filmu "Vlčie hory" (který mám hrozně rád). Lejsek tam přesně takhle zpívá taky, atmosféra opět dokonalá, dělám i nějaký fotky. Ale je mizerné světlo. Nevadí. Nahrávám hlas. Vůbec se mi nechce pryč. Po pů hodině už ale musím. Dalšího lejska už nenacházím, a tak mizím z kopce. Cestpu už nic mimořádného nepotkávám, Dnes 100% spokojenost.
Uralko, lejsků: díky!