Jak jsme ve škole koukali na hokej

23. února 2018 v 17:49 | Ondřej Boháč |  Ostatní
Tak trochu z jiného soudku, ale super zážitek.

23.02.2018 na zimní olympijských hrách v Korei se hraje dnes důležitý semifinálový zápas s Ruskem o postup do finále. Zápas začíná před devátou hodinou, a samozřejmě větší část všech studentů (i učitelů) by tento zápas rádi sledovali. Ještě před koncem první hodiny nám učitelka z matiky dobrovolně pouští začátek zápasu. Brzy však hodina končí, mezi tím většina naší třídy odešla. Následně však přichází prvačky a většina z nich se okamžitě dívá taky. Přestávka po 5 minutách končí a já se spolužákem po zvonění už uháníme do češtiny, ukecáváme učitelku abychom se mohli vrátit. Hokej nám pouští s jejím opožděným příchodem v učebně češtiny, tam však nejde spustit a tak se téměř bez nějakého zeptání okamžitě běžíme zpět do matiky. Postupně přichází ještě několik holek ze třídy. S radostí koukáme s holkama na hokej. Od poloviny druhé třetiny (to už začíná třetí hodina) se po několika výpadcích přemisťujeme do další učebny kde je už asi 25-30 dalších studentských diváků. Teď jsme naprosto ovládli školu. Veškerý harmonogram a rozvrh se úplně sesypal. Brzy se nás v učebně schází možná dobře 40. Je to krása, polovina sedí na patrové podlaze na "schodech". Je nás tu namícháno cca 5-7 tříd. Přitom se tu stále střídají další lidi. Samozřejmě dochází i k nějakým družbám - bez toho by to ani nešlo :-) Výsledek nám moc nepřeje, a já se těšil na naši branku a ten výbuch co by se tu stal. Hokej zasahuje až do čtvrté hodiny. Máme psat písemku. Všichni z naší třídy po zvonění už odchází, jen já a kámoš bez vyrušení dál sledujeme konec zápasu, je nás tu stále dobře 35-40 (víc už se nás sem nevleze). Po asi 3-4 minutách pro nás dojde učitel a s mstivým úsměvem povídá "jak chcete" a odchází. Tím nám chtěl říct, že to nám v písemce co zbytek píše moc nepomůže. Je nám to úplně jedno. Puk lítá kolem ruské branky ale brzy ho dostáváme nakonec my do prázdné. 0:3. Na posledních asi 20 vteřin zápasu už chce i můj kámoš jít do hodiny, ale říkám mu, že těch pár vteřin už nám nepomůže. Dokoukáváme to a jdeme do třídy, sedáme a píšeme test. Stejně jsme skoro nic nevěděli :-) Další hodiny už máme informatiku a v angličtině nás učitel posílá domů.
To nebyl vůbec špatný den ( i přes tu prohru)...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama