9,5 volných dní = 7 dní v terénu.

1. října 2017 v 19:19 |  Výlety a cesty za ptáky
Je pátek 22. září. Odcházím ze školy o 20 minut dříve, valím do Přerova beru krosnu a jedu zase do Olomouce. Tam z AN odjíždím autobusem na Červenohorské sedlo. Cesta probíhá bez problému, řidič je úplně největší borec, dělá si z každého srandu a odřídil to též dobře. Po příjezdu po šesté podvečerní je na sedle chladno, polomlhavo a do toho svítí zapadající slunce. Po roce se zase konečně vidím s Jirkou Vaníkem a Honzou Sujou. Poznávám i nové tváře a potkávám tam i ty, které bych tam úplně nečekal (Áďo...:-) ). Nechytá se nic, debatujeme tedy a já jdu o půlnoci spát.

Sobota: I přes mlžnou noc se nic nechytalo, až na pár zabloudilců. Během dne to není lepší. Do toho ještě prší, ráno odjíždí Honza, Jirka s ženou a také Aďa. Zůstávám tam s Jardou. Večer přijíždí Radek Lučan s Aničkou. Večer nás opět navštěvuje Martin Vavřík. Sledujeme ale jen mlhu, ptáci nikde. Potěšil ovšem můj první lišaj smrtihlav.

Neděle: Během dopoledne se loučím a jedu domů. Během rána se ze zajímavějších druhů chytil šoupálek dlouhoprstý a u sítí se ukázal můj první jeřábek.
Večer mířím na rodinou oslavu.
Chycený šoupálek.

Pondělí: Ráno mě veze kamarád k Olomouci, mám v plánu navštívit lokality sluček. Celé ráno intenzivně táhnou ptáci; lindušky, skřivani, pěnkavy.... U louže se objevuje linduška rudokrká. Slučka žádná, plaším jednu bekasinu. Na další lokalitě není voda, ovšem místo by mohlo velmi vyhovovat pustovkám, ovšem žádnou jsem nenašel. Pak už mířím jen kouknout na nějaké vodní ptactvo nedaleko. Po dlouhé době jsem si ale den v terénu fakt užil a bylo to i celkem dlouhé, takže fajn.
Modrásek jehlicový z Olomouce

Úterý: Pouze dnes musím na praxi, tam je však s klukama sranda a tak to rychle ubíhá. V pondělí a středu si vybírám volno z prázdninové praxe.

Středa: Ráno vyrážím za slabé mlhy a celkově nepěkného počasí konečně do polí na dravce. Dělám svoji linii, dnes ovšem bída. Potkávám opět tu samou ostříží mláděž a raroha. Překvapují dva černí čápi. Více v předchozím článku...
Cestou z polí mám na výšku tak 200 cm, mám na botách totiž snad dvě desítky centimetrů bahna. Ještě že jsem si vzal náhradní boty.

Dokumentační fotka mladých ostřížků.

Čtvrtek: Státní svátek. Měl jsem jet do Opavy, ale skrz ten svátek jsou tam po okolí pak špatné spoje. Hledám náhradní plán, venku je fakt po dlouhý době krásně. Co takhle Studénka? To by šlo, na rybníkách jsem nebyl půl roku...(mimo kroužkování na Nesytu). Přijíždím do Studénky po jedenáctý, první rybník Kačák má sníženou hladinou, bahňáci nikde. Jen čírky. Později letí hejno čejek a v dálce plujou nějací dva divní bílí zmetci. To je jak lyskohoh si říkám...Je čas, jdu mrknout blíž, docházím k nim asi na 70 m. a oni jsou to fakt lyskonozi! Fotím a užívám si je. Super nález, říkám si. Pak doma jsem ale zjistil že tu byli už včera. Dál na rybníkách (soustava) je strašně moc bahna, chodit tam je fakt o hubu (a nebo zas špinavý boty), jdu jen asi do půlky. Jen tak kouknu mezi potápky a co to?! 3 potápky rudokrké! Pěkné, těch jsem moc neviděl. Přelétá můj první letošní orlovec. Ukazuje se i včelojed. Letí další čejky, tam je i krásný kulík bledý. Pak už si vyslechnu jen pár sprostých vět od místního debila co tu střílí kormorány a málem lidi. Já s řečí začal, ale on se hádal. Den mi to nekazí, směju se mu a pomalu to tady balím. Dnes to bylo super!

Podzim nu rybníků.
Pátek: ředitelské volno. Taťka jede brzo ráno pracovně do Slezska. Čehož využívám, pozoruji tah ptáků u H. Benešova - stovky pěnkav a první jikavci. Taťka pokračuje v cestě a vysazuje mě v Opavě. Cestou pozoruji první podzimní rudonožku. V Opavě sedám na bus a jedu do Kobeřic pak do Strahovic a přes polsko (Krzanowice) do Rohova. Cestou nic moc z ptáků, až na ostříže. Užívám si spíše mého oblíbeného místa v ČR, je hezky i dnes. Pak přejíždím do Kravař a z Mokrých Lazců jedu do Přerova.

Sobota: Ráno s taťkou jedu podle plánu do Adršpachu, nabíráme v Pasece dva kamarády. Přes Polsko dorážíme na místo asi v 11 h. Vysazujeme známé a jdeme na Křížovou cestu, všichni jsou ve skalním městě takže tady je dle očekávání klid ale taky krásně. Jsou vidět Krkonoše i Jizerky. Do toho ty skály a krásnej podzim. Z ptáků tu nic moc není. Jdeme ještě na hrad a pak míříme za sestřenkama, nakonec odjíždíme po pátý. Zastavujeme se konečně v ptačí rezervaci Josefovské louky. Po západu slunce je to však už jen zastávka na půl hodinky. Vody jsem moc nenašel, ale později mi bylo vysvětleno proč, a taky kde příště bude :-) I tak to byl další super výlet a musím to zas někdy zopakovat.
Adršpach.

Neděle: od včerejška mě dost bolí v krku a v noci jsem skoro nespal. Ráno provádím měření teploty v oblasti zahrádek v Přerově a zjišťuji dlouho předpokládaný rozdíl. Od hospody k naší zahradě je to tak 150 metrů s mírným klesáním a rozdíl teploty tam byl ze 4,85°C na 1,81°C (teplota vzduchu). Na zahradě leží první jinovatka, přízemní teplota činí -0,59°C. Potvrdil jsem tedy, že naše zahrada je tak trochu v kotlině kam stéká studéný vzduch s okolních polí a proto tam tak často na jaře někomu něco pomrzne. Pak valím domů, dávám teplou sprchu. Bolest v krku stále sílí, jedu si koupit nějaký ty léky a zbytek dne trávím preventině doma. Ve čtvrtek mě čeká florbal tak snad to bude v pohodě. Tím toto skvělý volno končí a zítra do školy.

A za těch 9 dní nachozeno 115 km. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama