Říjen 2017

"moje" ptačí oblasti

25. října 2017 v 18:49 | Ondřej Boháč |  Ostatní


Hlavní (obecný) pohled:
S mým stylem ornitologie bych leckomu popletl hlavu, "mé" lokality se totiž za ty 4 roky co se intenzivně věnuji ptákům pomerně často měnily a to většinou v závislosti na to, co jsem zrovna dělal ,nebo co jsem chtěl vidět.

2013 - Pomalý rozjezd. Začínal jsem na ptáky chodit většinou tak maximálně za barák a to tak jednou za měsíc, venku jsem byl pořád, ale spíš jsem se věnoval tak poznávání přírody celkově. Většina pozorování jsou tedy z okresu Přerov nebo z chalupy v Beskydech (V. Karlovice).
2014 -Tím to vše začalo. Hned na začátku roku jsem byl v NPR Zástudánčí, tam jsem během roku byl ještě 2 x, avšak od té doby naposled. V průběhu roku jsem se více zaměřil na poznávání ptáků. Začal jsem také občas sledovat avif. Do půlky roku jsem však jezdil stále jen kolem Přerova, k tomu jsem začal pomalu přidávat i Tovačov. Můj první úspěch přišel 15.11. kdy jsem v poli za Přerovem našel sněhuli severní. Čistá a krásná radost. Strašně rád na to vzpomínám. Na koci roku jsem se přidal k místnm kolegům (Šafránek, Goebel...) a s nimi jsem postupně začal zajíždět na ptáky i na "velké dálky" (jižní Morava...).
2015 - Tento rok jsem dělal jedno a to samé - twitching, twitching a zase twitching. S výše zmíněnými (tehdejšími) kolegy jsem byl v terénu prakticky nepřetržitě a z hlavních lokalit jsem byl často v Tovačově, Záhlinicích a na jižní Moravě + tam, kde se něco vzácného šustlo.
Teď nechápu, jak jsem to mohl dělat. V květnu jsem se přidal ke klubu 300 čímž poznávání nových druhů ještě vzrostlo. Ke konci roku jsem si jmenoval svou první lokalitu "Krčmaň" které jsem se snažil systematicky věnovat a přinášelo to své ovoce. Nadšení pro twitching však stále rostlo. Během tohoto roku jsem poznal velké množství dalších kolegů a dnes už i třeba přímo kamarádů. Rok byl zakončen 231 druhy s klubovým umístěním číslo 6.
2016 - Dá se nazvat zlomový rok. Twitching mě v průběhu roku dovedl k vyzkoušení Velkého roku, pro který jsem se rozhodl v dubnu. Avšak už tehdy jsem "kraloval" v počtech druhů v tomto roce. Někdy v březnu jsem však začínal pociťovat, že je tu něco trochu špatně. Bylo třeba změny. V tu chvíli jsem si tedy nabral kvadrát pro atlas a ke "sbírání druhů" jsem ještě mapoval. Ačkoliv tento rok jsem pojezdil snad nejvíc lokalit, o těch svých jsem měl už přibližnou představu. Rok uběhl jako voda a já se po boku dalších kolegů a kamarádů rozhodoval co další rok. V tu chvíli jsem viděl motivaci v různých projektech, mimo to také ke kroužkování. V tomto tady jmenovitě děkuji především Kubovi Hlaváčkovi a Jožkovi Chytilovi. Na konci roku jsem měl odpozorováno 270 druhů a nastala ta velká změna v praxi.
2017 - Od začátku roku jsem se věnoval lokalitám, kde to mám prostě rád, nebo jsem tam pokračoval v hnízdním atlase, během kterého jsem dělal poctivě 2 kvadráty + v dalších asi 5 jsem pracoval když to šlo. Ještě před tím jsem se věnoval polním ptákům a to především na Olomoucku. Po atlase vedl navrát k tomuto zaměření. Na začátku roku byla má "spolupráce" s Šafrákem atd. ukončena (důvodů je více). Nakonec jsem stejně zjistil, že nejlepší mi je v terénu samotnému a tak mi tato "ztráta" vlastně i pomohla. A občas jsem si terén zpestřoval s lidmi, kterých si vážím a máme stejný nebo podobný úvahy, názory atd. (z hlavy takhle narychlo 15-20 lidí určitě).
Tím bych tento dlouhý úvod ukončil a přešel k lokalitám.
Z této mapy jsou patrné 4 oblast; červená - hlavní a oranžová - vedlejší, fialová - občasná.

OLOMOUCKO (hlavní oblast)
Tato lokalita mi přirostla k srdci při hnízdním atlasu, od roku 2016 ji navštěvuji pravidelně. Chodím tam na ptáky jak systematicky (hnojiště, polní mapování, atlas atd.) tak jen rekračně kouknout, nebo si jen tak vyčistit hlavu. Je to oblast jižně od Olomouce sahající k Přerovu. Na Přerovsko na ptáky chodím jen málo. Jednak k tomu není důvod a taky to tady prostě tak moc rád nemám.
Mezi hlavní navštěvované lokality zde patří především zmiňovaná pole, ale taky pískovna v Krčmani, Grygově a Majetíně. Také PR Království, různé keřové biotopy a lokální mokřady. V této oblasti také brzy začnu svůj vlastní projekt zaměřený na zimující polní ptáky se kterým mi bude pomáhat v oblasti Brna F. Petřík.
Když to shrnu, je to prostě hlavní oblast kam chodím na ptáky.

LITOVELSKO
Oblast kterou jsem začal navštěvovat až letos (kvůli atlasu), byl tu totiž můj druhý kvadrát. I tady to mám moc rád, ale po atlase jsem se sem dostal už jen velmi málo. Určitě tam ale budu občas jezdit i nadále. V této oblasti totiž na ptáky skoro nikdo nejezdí. Oblast navazuje na hlavní lokalitu SZ od Olomouce až po litovel a na západě na Konicko.

ŠTERNBESKO
Další nová oblast, které se začínám a chci nadále věnovat. Toto místo opět nemá co se ornitologie týče prakticky žádnou pozornost. Část oblasti monitorije pouze jeden ornitolog. Její S až V části pouze někdo zřídka a náhodně. Čemuž odpovídal i jeden z místních kvadrátu. I sem mě koncem června dovedl společně s J. Chytilem atlas. Od té doby tam občas zajedu, teď na podzim častěji. Oblast je zajímavá především loukami, ale také lesy nebo nivy menších toků. Lokalita má průměrnou nadmořskou výšku cca 500 m. n. m. V JZ však oblast spadá do nížiny s výškou kolem 250 m. na druhé straně naopak místy překračuje 600 m. V Této oblasti se dá při dobrých podmínkách senzačně pozorovat tah ptáků.
Oblast začíná kousek pod Šternberkem a sahá až k okresu Bruntál kde končí přibližně kousek nad Huzovou.

OPAVSKO
Poslední oblast, kterou beru trošku jinak. Je nejvzdálenější ze všech. Tato oblast mi padla do oka už dříve, unikátní je v tom, že sem zalétává ještě pomerně dost ptáků z Polska. Což se mimo jiné odraží i na druhovém složení (včetně občasných rarit). Oblast je celkově trochu více zachovalá i v zemědělské krajině, kde se vyskytují také kritickky ohrožení strnadi zahradní, což je hlavní důvod proč do této oblasti občas jezdím. Zcela dobrovolně jsem se jim tam tímto rokem začal věnovat a určitě to mám v plánu i nadále. V tého oblasti jsem poznal také několik kolegů kterých si také velmi vážím. Za svoji oblast Opavsko úplně nepovažuji, je to pouze taková dodatková oblast když je potřeba změny.

Opavsko - oblast místy sahá až do Polska, je to kvůli občasným pochůzkám přes tato místa.

Mapa mých pozorování od 10.6. do 25.10.2017 (včetně neveřejných údajů) jasně ukazuje 4 hlavní oblasti.

Mimo tyto oblasti se občas pohybuji kolem chalupy v Beskydech, nebo příležitostně na Ostravsku

Tož to je asi vše, dík za přečtení!!

Krásný den 15.10.2017

22. října 2017 v 18:38
Je neděle, ráno jsem vítán opět mlhou. Sedám na bus do Olomouce a přesedám tam na autobus směr Opava. Vystupuji v Horní Loděnici (kousek za Šternberkem). Mlha je tu jen místy a dost při zemi. Opírající se slunce tvoří vzácnou mlžnou duhu. Je slyšet, že táhnou ptáci. Vycházím z obce všude poletují pěnkavy, lindušky atd. Slunce rozpouští poslední zbytky mlhy, slunce už hřeje. U cesty na stromech je hejno pěnkav, poměr jikavec X p. obecná je tak 4,5 a 5,5. Fotím, užívám si je, a počítám. Po hodince pokračuji do další obce - Dalov. Stále táhnou ptáci, dnešní den je premiérový. Poprvé v životě jsem na tahu zastihl skřivany lesní! Na kopci nad obcí si dávám svačinku a užívám si toho překrásné o dne bez lidí. Až za dlouho potkávám 2 turisty a lesáky. U Huzové sleduji zajímavý lov krahujce. Protahují stále lindušky a jikavci...U Huzové dávám další "tahovou" zastávku. Pomalu se smiřuji s tím, že tento senzační výlet končí. Zastihuji ještě mladého sokola, co se vydal také na jih. Já po jedné odpolední opět nasedám do autobusu a taky jedu k jihu (domů).
Pěnkava jikavec.

9,5 volných dní = 7 dní v terénu.

1. října 2017 v 19:19 Výlety a cesty za ptáky
Je pátek 22. září. Odcházím ze školy o 20 minut dříve, valím do Přerova beru krosnu a jedu zase do Olomouce. Tam z AN odjíždím autobusem na Červenohorské sedlo. Cesta probíhá bez problému, řidič je úplně největší borec, dělá si z každého srandu a odřídil to též dobře. Po příjezdu po šesté podvečerní je na sedle chladno, polomlhavo a do toho svítí zapadající slunce. Po roce se zase konečně vidím s Jirkou Vaníkem a Honzou Sujou. Poznávám i nové tváře a potkávám tam i ty, které bych tam úplně nečekal (Áďo...:-) ). Nechytá se nic, debatujeme tedy a já jdu o půlnoci spát.

Sobota: I přes mlžnou noc se nic nechytalo, až na pár zabloudilců. Během dne to není lepší. Do toho ještě prší, ráno odjíždí Honza, Jirka s ženou a také Aďa. Zůstávám tam s Jardou. Večer přijíždí Radek Lučan s Aničkou. Večer nás opět navštěvuje Martin Vavřík. Sledujeme ale jen mlhu, ptáci nikde. Potěšil ovšem můj první lišaj smrtihlav.

Neděle: Během dopoledne se loučím a jedu domů. Během rána se ze zajímavějších druhů chytil šoupálek dlouhoprstý a u sítí se ukázal můj první jeřábek.
Večer mířím na rodinou oslavu.
Chycený šoupálek.

Pondělí: Ráno mě veze kamarád k Olomouci, mám v plánu navštívit lokality sluček. Celé ráno intenzivně táhnou ptáci; lindušky, skřivani, pěnkavy.... U louže se objevuje linduška rudokrká. Slučka žádná, plaším jednu bekasinu. Na další lokalitě není voda, ovšem místo by mohlo velmi vyhovovat pustovkám, ovšem žádnou jsem nenašel. Pak už mířím jen kouknout na nějaké vodní ptactvo nedaleko. Po dlouhé době jsem si ale den v terénu fakt užil a bylo to i celkem dlouhé, takže fajn.
Modrásek jehlicový z Olomouce

Úterý: Pouze dnes musím na praxi, tam je však s klukama sranda a tak to rychle ubíhá. V pondělí a středu si vybírám volno z prázdninové praxe.

Středa: Ráno vyrážím za slabé mlhy a celkově nepěkného počasí konečně do polí na dravce. Dělám svoji linii, dnes ovšem bída. Potkávám opět tu samou ostříží mláděž a raroha. Překvapují dva černí čápi. Více v předchozím článku...
Cestou z polí mám na výšku tak 200 cm, mám na botách totiž snad dvě desítky centimetrů bahna. Ještě že jsem si vzal náhradní boty.

Dokumentační fotka mladých ostřížků.

Čtvrtek: Státní svátek. Měl jsem jet do Opavy, ale skrz ten svátek jsou tam po okolí pak špatné spoje. Hledám náhradní plán, venku je fakt po dlouhý době krásně. Co takhle Studénka? To by šlo, na rybníkách jsem nebyl půl roku...(mimo kroužkování na Nesytu). Přijíždím do Studénky po jedenáctý, první rybník Kačák má sníženou hladinou, bahňáci nikde. Jen čírky. Později letí hejno čejek a v dálce plujou nějací dva divní bílí zmetci. To je jak lyskohoh si říkám...Je čas, jdu mrknout blíž, docházím k nim asi na 70 m. a oni jsou to fakt lyskonozi! Fotím a užívám si je. Super nález, říkám si. Pak doma jsem ale zjistil že tu byli už včera. Dál na rybníkách (soustava) je strašně moc bahna, chodit tam je fakt o hubu (a nebo zas špinavý boty), jdu jen asi do půlky. Jen tak kouknu mezi potápky a co to?! 3 potápky rudokrké! Pěkné, těch jsem moc neviděl. Přelétá můj první letošní orlovec. Ukazuje se i včelojed. Letí další čejky, tam je i krásný kulík bledý. Pak už si vyslechnu jen pár sprostých vět od místního debila co tu střílí kormorány a málem lidi. Já s řečí začal, ale on se hádal. Den mi to nekazí, směju se mu a pomalu to tady balím. Dnes to bylo super!

Podzim nu rybníků.
Pátek: ředitelské volno. Taťka jede brzo ráno pracovně do Slezska. Čehož využívám, pozoruji tah ptáků u H. Benešova - stovky pěnkav a první jikavci. Taťka pokračuje v cestě a vysazuje mě v Opavě. Cestou pozoruji první podzimní rudonožku. V Opavě sedám na bus a jedu do Kobeřic pak do Strahovic a přes polsko (Krzanowice) do Rohova. Cestou nic moc z ptáků, až na ostříže. Užívám si spíše mého oblíbeného místa v ČR, je hezky i dnes. Pak přejíždím do Kravař a z Mokrých Lazců jedu do Přerova.

Sobota: Ráno s taťkou jedu podle plánu do Adršpachu, nabíráme v Pasece dva kamarády. Přes Polsko dorážíme na místo asi v 11 h. Vysazujeme známé a jdeme na Křížovou cestu, všichni jsou ve skalním městě takže tady je dle očekávání klid ale taky krásně. Jsou vidět Krkonoše i Jizerky. Do toho ty skály a krásnej podzim. Z ptáků tu nic moc není. Jdeme ještě na hrad a pak míříme za sestřenkama, nakonec odjíždíme po pátý. Zastavujeme se konečně v ptačí rezervaci Josefovské louky. Po západu slunce je to však už jen zastávka na půl hodinky. Vody jsem moc nenašel, ale později mi bylo vysvětleno proč, a taky kde příště bude :-) I tak to byl další super výlet a musím to zas někdy zopakovat.
Adršpach.

Neděle: od včerejška mě dost bolí v krku a v noci jsem skoro nespal. Ráno provádím měření teploty v oblasti zahrádek v Přerově a zjišťuji dlouho předpokládaný rozdíl. Od hospody k naší zahradě je to tak 150 metrů s mírným klesáním a rozdíl teploty tam byl ze 4,85°C na 1,81°C (teplota vzduchu). Na zahradě leží první jinovatka, přízemní teplota činí -0,59°C. Potvrdil jsem tedy, že naše zahrada je tak trochu v kotlině kam stéká studéný vzduch s okolních polí a proto tam tak často na jaře někomu něco pomrzne. Pak valím domů, dávám teplou sprchu. Bolest v krku stále sílí, jedu si koupit nějaký ty léky a zbytek dne trávím preventině doma. Ve čtvrtek mě čeká florbal tak snad to bude v pohodě. Tím toto skvělý volno končí a zítra do školy.

A za těch 9 dní nachozeno 115 km. :-)