Srpen 2017

Vysoké Tatry 2017

28. srpna 2017 v 17:28
Sobota "začátek"
Příjezd odpoledne, vybalení věcí, procházka po Smokovci. Večer začíná silně pršet.

Neděle "prší, prší, jen se leje"
Co víc k tomu psát, prší od rána do večera a to dost silně, venku se být nedá, pozdě odpoledne jedu se sestrou a Bárou alespoň na Štrbský pleso, je však stejně zima. Večer se ochlazuje na +8°C.

Pondělí "jdeme na to!"
Vstávám ráno před šestou. Venku je konečně zcela jasno, ochlazení se projevilo na teplotě která činila +3,5°C. Hory jsou v ranním světle krásné, na jednom vrcholu je vidět poprašek sněhu. Ostatní vstávají zanedlouho. Před osmou vyrážíme na pozemní lanovku na Hrebienok (cca 1300 m.). Kde vystupujeme a jdeme na Slavkovský štít (2452 m.) cesta má trvat 4 hodiny a 40 minut. Cesta nejdříve ubíhá celkem rychle, ale stoupání bere brzy za své, a naše rychlost chůze klesá. Nad pásmem lesa je už pěkně vidět. Zatím nefouká a je celkem teplo. Nad hlavou občas proletí nějaký ořešník jinak je tu celkem mrtvo. Teplota s výškou stále klesá, pocitově to však znatelné moc není. Sestře s puchýřem dochází i síla a už se bojí, že to nezvládne. Jsem připravený se s ní vrátit. Nejvíc se totiž těší taťka a já bych byl nerad kdyby se musel vracet on. Po krizi se jí vrací odhodlání a šlape statečně dál. Ve výšce asi 2100 m. přichází mlha a teplota klesá na 3°C, o kus výš začíná dokonce padat sníh! Po asi 5 minutách opět svítí slunce a teplota se zvedá. Výhledy jsou překrásné. Místy jdou vidět ještě malé fleky sněhu ze zimy. Na vrchol docházíme (všichni!) pár minut po dvanácté. Mraky jezdí kolem ale žádný nás netrefuje, překvapivě fouká skoro minimálně, teplota na vrcholu kolísá v závislosti na slunečním svitu (-0,10°C až +4°C). Je to tak historicky poprvé co jsem viděl v srpnu padat sníh a ještě zažil mráz. Na severní straně kopce je místy i vrstva ledu a sněhu z noci. Vidět jde Lomnický štít, Vysoká, i naší výpravě dobře známé sedlo Prielom. Samozřejmě i pohled do údolí směrem k Popradskému plesu a daleko na východ. Přímo na kopci fotím z metru pěvušku podhorní. Už níže jsem v dálce zaznamenal jedno hejnko. Dáváme sváču a každý si tu užívá po svém. Po hodině slézáme zase dolů. Cestou nás doprovází sněhové a později dešťové přeháňky. Jak cestou tam, tak i zpět jdu jako poslední, s velkou zátěží na zádech a kolem krku nemá smysl spěchat (a ani to nejde). Navíc jsem si to sem nepřišel oddřít ale užít. Ale ne všichni to tak mají. Radost nám dělá mladý kamzík co chodí pár metrů vedle nás. Překvapivě je však jediný. Kousek nad Hrebienkom našel taťka a sestra kulíška, já však o několik výškových metrů zpět hledal datlíka. Kulíška jsem tak nestihl.

Léto? Hory se neptají...

Jedna vrcholová s taťkou

Úterý "pod hory, za orly"
Ráno vstávám o hodinu později než včera, snídám a sám vyrážím pod kopce do Velkého Slavkova. Cíl je jasný - orel křiklavý. Protože toho, co jsem viděl z auta jsem si fakt neužil. Po vystoupení z vlaku asi po 20 minutách nad loukou letí první, o chvíli později další a další. Docházím k malému mokřadu, vylétají tři bekasiny. Nad hlavou mi létají káně a občas zas orel křiklavý. Nakonec jich tu je tak 6 ex. Ve výšce létají pochopové, i jeden sokol. Později znovu ve výšce i samice poštolky rudonohé. To je pecka… Na cestě sedí 7 bramborníčků hnědých a o kus dál i jeden černohlavý a také ťuhýk šedý. Přecházím velký potok přes spadlý strom - jiná cesta neexistuje, jedině vodou. Pak už potkávám jen kukačku a krahujce. Na cestě nacházím MEDVĚDÍ trus a o kus dál už hodně starou kost nějaké vysoké. Někde tu ten méďa bude…Sním o setkání a blížím se nízkým lesem k vlaku. Stíhám ho akorát, tím výprava končí.

Jeden z orlů křiklavých

Středa "druhý den pro ptáky"
Ráno teplota opět padá na 3°C. Těsně před tím, než vyrazíme začíná pršet. Jedeme opět lanovkou na Hrebienok (v 7:45). I tam lehce prší, jdeme stejným směrem jako v pondělí, na prvním rozcestníku však neodbočujeme a jdeme stále rovně mírně stoupavou cestou. Všichni dnes mají v plánu jít přes sedlo Prielom (2284 m.) já však se špatným kotníkem, který se po měsíci opět ozval, plánuji nenáročnou trasu na Sliezsky dom (1680 m.) a pak dolů do Tatranské Polianky. Cestou bych rád ještě potkal některého z místních ptačích obyvatel. Třeba datlíka, tetřeva nebo tak něco. Nějakou chvíli se držím s naší skupinou, ale krátce se dostávám do jejího čela. V zatáčce slyším ze dvou stran podezřelé ťukání, "že by už konečně "datlíček"? Ťukání je celkem blízko, ale nemůžu ptáka najít. Za chviličku přilétá z horní části jiný pták. Sedá na suchý strom. Je to datlík! Dělám pár fotek a pak foťák měním za dalekohled. Chci si ho užít, ze všech šplhavců je to pro mě totiž jednoznačně ten nejvzácnější. Vidím ho teprve potřetí. Za chvíli dochází ostatní, chci ho ještě ukázat taťkovi, ale "datlíček" pokračuje opět o kus dál, ještě se ozývá. Ale bohužel přes mluvení ostatních ho již není slyšet. Po tomto setkání se hodně osamostatňuji a držím se hodně pozadu. Užívám klid, a hlavně volnost. Za asi 30 minut volá taťka zda je vše OK, "jasně že je". Po nějaké době jdou opět vidět "špičáky", po dvou dnech je na některých opět trošku bílo. Letní sníh, to je fakt pecka. Chvíli cestou přemýšlím, zda nakonec Prielom nezkusím taky, ale stačí opět jedno zkroucení nohy a kotník opět protestuje. Ach jo. Na Sliezsky dom přicházím o asi 10 minut později než ostatní. Počasí se zas mění, nasazuji bundu a začíná pršet. Citelně se ochlazuje, až na 4,5°C. Turistů bylo cestou poskromnu, ale ze všech, co jsem potkal jsem měl tak trochu radost. Všichni mi přišli hrozně fajn. Radost jsem měl hlavně proto, že jsem se zase trošku uklidnil, že stále existují i mladí a dobří turisti, co prostě pozdraví a usmějí se. Díky bohu že to zrovna nejsou ti, co dospávají ranní kocovinu…
Všichni dáváme polívku, zahříváme se, a po nějaký době zase odcházíme. Měřím ještě teplotu potoka, který teče z plesa. 6,11°C. To je osvěžení. Voda je tak studená, že v ní žije minimum organismů, a nebojím se z takových toků i přímo napít. Brzy se loučíme. Já jdu dolů a ostatní na(horu). Do proti mi jdou až davy turistů, věkově tak 0,2-50 let. Ano, i s úplným mimčem kolem pasu se někteří nebojí po mokrých kamenech do kopce. Mé pozdravy se stále mění většinou jsou ("dobrý", "ahoj", "čau", "čau, čau", "zdar", "dobrý den"). Dvakrát jsem se tiše zasmál, když jsem asi třem holkám ve věku tak cca 15 let řekl "ahoj". Všechny si mě totiž náruživě prohlížely (proč?) a většinou můj pozdrav nečekaly, dvě mi v tom momentě překvapení řekly dokonce "dobrý den" :-D Ale je to fajn…Cesta po zelené značce vede přes potoky, a to fakt často. Kolem je opět dost suchých stromů, v kombinaci s turisty a hlučnou vodou však lze jen těžko hledat něco, když je sotva slyšet ořešník. Scházím do Polianky sedám na vlak a jedu na "domček".

Sliezsky dom.

Čtvrtek "improvizace se vyplatí"
Vyjíždíme něco po devátý do Tatarské Lomnice, všude tři prdele lidí. Strýček přichází na dobrý nápad jak odrbat frontu na lístky. Sedáme do lanovky a dojíždíme s přestupem na Skalnaté pleso, venku je dnes krásně. Lísky na Lomničák jsou vyprodané, ale rozhodujeme se dopravit na Lomnické sedlo, tam je krásně a užíváme si neuvěřitelné výhledy. Konečně vyjela i mamka. Před tím pokračuje druhá část skupiny na Malou Svišťovku. My po nějaké době jedeme zas dolů, já pokračuji svým svižným tempem mezi davy (ne)turistů z kopce. Cestou neuvěřitelně potkávám zas datlíka, fotím mezi lidmi, vůbec si to neužívám, tady to fakt nejde. Ale potěšil. Při snaze vyhnout se nějakému klukovi padám částí těla mimo cestu do kleče. Ochlazuji se v ledové řece. Tam dělám i nějaké záběry pod vodou a pak mi nějaká vypatlaná Slovenka šlápla na GoPro co jsem měl položený na šutru. Ještě že je tak odolný… Po tomto zážitku mizím ještě rychleji a docházím domů ještě s předstihem 40 minut. Jsem rád, že jsem z té pakárny už doma.


Voda má asi 7-8°C ale nohy zas tak 40°C, potřeba to trochu srovnat :-)

Datlík tříprstý co čučí na davy turistů.

Pátek "začni za tmy!"

Večer se po dlouhém rozmýšlení sjednocuje skupinka já taťka a strejda Karel. Zatímco mamka preferuje odpočinek, zbytek mladé osádky bazén, my se po (mém) nápadu vyrazit ještě za tmy rozhoduje vyrazit na poslední delší trasu. Budík zvoní ve 3:59, Taťka už je vzhůru a Kája taky. Ve 4:15
se všichni scházíme u auta a vyrážíme. Oznamuji hrozbu možných přeháněk. Na Štrbské pleso dorážíme asi po 15-20 minutách, spouští se liják. Čekáme asi 5 minut v autě, přestává pršet a tak vyrážíme. Venku je ještě totální tma. Strejda občas zapíská, aby pozdravil případného medvěda. Na vodopád Skok dorážíme už za světla. Cestou ještě potkáváme kosa horského a klasicky ořešníky. Stoupáme dál, společnost nám dělají kamzíci. Taťka konečně zpozoroval i sviště! Prvního za celý pobyt. Turisti nikde, pochvalujeme si absolutní klid. Stoupáme do sedla, slunce začíná svítit. Kolem poletují pěvušky podhorní a lindušky horské, ve výšce občas je slyšet čečetka. Na vrcholu děláme společnou fotku a klesáme do údolí. Stále nikdo. Jen dva turisti na vrcholu. Občas slyšíme sviště. Slunce začíná pálit. Na Štrbské dorážíme asi v 11 h. Byl to skvělý výstup. Lepší si fakt přivstat než se drbat s turisty. Večer mobil ukazuje 20,1 km v nohách.


Po východu...


Sobota "tak čau"


Většinu věcí balím už v pátek večer. Zbytek dodělávám ráno. Vstal jsem kolem 6:30. V 7 jdu s taťkou pro kyselku a já si kupuji Spišské párky co mi loni tak chutnaly. Před desátou hodinou odjíždíme do Přerova. Z auta se jen posmutně dívám na hory, budete mi chybět, ale už se zas těším do mého rajonu jak budu v polích sčítat dravce. Zastavujeme se na jídlo ve V. Karlovicích a krátce u dědy na chalupě. Pak už jedeme přímo domů.

Nějaký fotky ještě dole!

Pěvuška podhorní v nadmořské výšce 2452 m.


Mladý kamzík, první kterého jsme viděli.

Teplota na Slavkovském štítu ve stínu u sněhové pokrývky.

Liniové sčítání dravců - srpen /článek bude do 31.8 aktualizován/

28. srpna 2017 v 17:19 | Ondřej Boháč |  Ostatní
Sčitání probíhá v polích na linii dlouhé 12,94 km, lokalita se nachzí v oblasti Hané.
Na linii jsou sčítáni všichni dravci (druh+počet) a pokud to podmínky dovolí, snažím se určovat stáří i pohlaví. Zatím nevím přesně, do kdy budu sčítání provádět. Chtěl bych minimálně do 15 října, pokud to však čas dovolí, budu možná pokračovat až do zimy.


28.8. druhé sčítání: káně lesní (36) počty se začínají zvyšovat, možná v souvislosti s počtem hrabošů na lokalitě. Poštolka obecná (16) silný úbytek pčtu v druhé části linie, překvapivě zatím žádná rudonohá, pokud se něco nezmění do dvou týdnů jejich výskyt u nás bude letos velmi skromný. Moták pochop (27) počty se začínají zvyšovat, vedou mladí ale pozorování byli i loňští ptáci a více samic. Včelojed lesní (2) společný tah, jejich hlavní doba tahu je z vrcholem, v září už budou pouze jednotlivci. Raroh velký (1) pravděpodobnost, že je to ten samý jedinec je shodná s možností že se jedná o jiného, pozorován jen o 3 km blíže. Moták lužní (1) hned z rána, mladý pták, teprve první mladý kterého jsem letos viděl, přitom tah motáků lužních by měl teď vrcholit.

13.8. první sčítání: moták pochop (16), rozjíždí se jejich tah, převažují 1K ptáci. Poštolka obecná (27) docela vysoký počet, něco však určitě místní ptáci. Káně lesní (18) zatím nic závratného, jejich hlavní tah by však měl přijít až více jak za měsíc. Raroh velký (1) dle očekávání se mi povedl najít, pravděpodobně pták potulující se po okolí. Krahujec obecný (1), místní pták z ostrůvku. Ostříž lesní (1) dospělý pták, jejich tah právě začal, a potrvá přibližně do druhé poloviny září.