První březnový úplně nový druh a dlouho očekávané mapování sov

7. března 2016 v 16:56 |  Výlety a cesty za ptáky
Ve čtvrtek 3.3.2016 na Šumvaldském rybníce zjišťuje Martin Vavřík dvě husice rezavé. Ještě ten den hledám spoje na tuto lokalitu, husice rezavé mi totiž loni unikly a tak jsem to chtěl napravit. Jenže jako naschvál byla výluka na trati. Kvůli přestupům jsem pochyboval o tom, jak se dostat tam a ještě zpět, nechávám to tak být. V pátek zkouším taťku, ale nemůže. Píšu Vlasťovi Dobešovi kvůli exkurzi na Slovensko a nenápadně se ho ptám jestli by tam nechtěl jet, moc ale taky nechce, v sobotu totiž chce jet na datlíka do Hostýnek. Nakonec tak vyrážím s ním a ještě s Čestmírem Číhalíkem a Jirkou Šafránkem, ten den neuspějeme a datlík tak některým zůstavá stále neznámý, velký vliv na tom určitě měl silný vítr. V sobotu večer ještě zkouším jednou taťku na nedělní dopoledne. Nakonec kejvá. Uff... V sobotu tak krátce po půl deváté vyrážíme na Šumvald, stalé dost fouká a je zataženo. Dojíždíme na Šumvald, koukám ale husice nikde, ale nakonec je v úplně druhé části rybníka zahlédnu. Jedu tedy s taťkou blíž. Z cesty vedoucí přes rybník překvapivě odlétá sněhule severní a valí na sever. Dojíždíme k husicím, jsou blíž ale bohužel nám odlétají, naštěstí sedají nedaleko. Jdu si je vyfotit, musím ale po kraji rybníka čímž obcházím i plot nějakého dvora. Fotím husice docela blízko ale po chvilce zas znejistí a odlétají. Na dvoře už štěkají psi a upozorňují na mou přítomnost majitele. Ten dochází a ptá se "bral jste si něco?" ale ptá se v pohodě, nekřičí. Odpovídám mu stejným stylem "néé já si tu byl vyfotit husice rezavé" s foťákem na stativu a dalekohledem na krku mi věří, ukazuji mu fotku a úplně normálně mě pouští brankou a mezitím prohazujeme pár slov. Ještě jednou se mu omluvím a rozloučím se. Jsem rád, že jsou i takoví fajn lidi co umí jednat v klidu i když jim vlezete na pozemek. Cestou zpět zastavujeme na pískovně Náklo, tam ale nic zajímavého (stejně jako na Krčmani). Dojíždím domů s dobrým pocitem z nového druhu a dáváme rodinný oběd i se starším bráchou a jeho budoucí ženou:) Odpoledne stahuji fotky ale pozoruji i úplné zklidnění větru a celkem jasnou oblohu. Dnes už fakt musím. Balím čelovku, beterku reproduktor na přehrání hlasů a kapesní nožík (co kdyby náhodou). Sedám do osobáku a opouštím plný napětí Přerov. Vystupuji v Grygově, je teplo i když se slunce blíží k západu, hodně tak zpívají drozdi pěnkavy a dalším ptáci. Odcházím z Grygova směrem k Majetínu, v 17:45 ještě za světla začíná houkat první puštík. Pokračuji dál a zastavuji se na pískovně. Tam už ale chybí světlo a určuji pouze kachny. Jdu ke strejčkovu lomu, tam zkouším neúspěšně výra. Pak puštíka. Stojím nad lomem a po spuštění hlasu puštíka něco velkého jakoby vyběhne dole v lomu. Lekám se opravdu hodně, je již úplná tma a netuším co to mohlo být, z dálky ještě slyším kvičení divokých prasat a s rychlým krokem toto místo opouštím. Ohlížím se ale nic mě nepronásleduje takže asi to bylo jen zvíře. Jdu zpět, slyším dalšího puštíka. Na nebi plném hvězd slyším hlasy táhnoucích hus běločelých. Tam nemám žádný strach a jsem úplně v klidu. Jdu pomalu dál, ale do rozlehlého lesa zvaném Království se však bohužel neodvažuji a jdu pomalu na vlak, všude z plotů štěkají psi a každou chvíli vyskočí odněkud kočka nebo zajíc. Večerní Grygov je jinak úplně v klidu. U světel lamp se pohybuje první noční hmyz a dalé na mě pořvavají domácí "mazlíčci". V Grygově už žádnou sovu neslyším a na vlak docházím úplně akorát, vlak nemá ani vteřinu zpozdění. Domů docházím po osmé večerní. Ještě trochu zapracovat na tom strachu a bude to dobrý. Tak zas příště....
Husice: 125. letošní druh a 241 v ČR.
Husice rezavé na Šumvaldu 6.3.2016
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama