Březen 2016

jižní Norsko 11-14.3.2016

16. března 2016 v 19:19 | Ondřej Boháč |  Výlety a cesty za ptáky

Den první

Hurá do Norska!
Vstávám krátce po páté ranní ještě pár minut před budíkem. Kuba se Zuzkou (bratr s přítelkyní) vstávají ještě o pár desítek minut dříve. Balíme a kontrolujeme věci, snídáme a po šesté hodině vyrážíme z Olomouce na letiště do Krakowa. Cesta probíhá poměrně bez problému, provoz je plynulý. Od Oder se začíná zatahovat a přidává se mrholení, nervozita některých ale i natěšenost je znát. Za Českou hranicí někde u Katowic nám do předjížděcího pruhu nečekaně vjíždí autobus, bratr má však výbornou reakci a tak střetu zabránil. Dojížíme na letiště kolem deváté a parkujeme auto. Bereme kufry a míříme na letiště, už mi to nějak dochází. Letiště si prohlédem a po nějaké chvíli jdeme odbavit zavazadla. Následuje to, čeho se z dneška bojím asi nejvíc. Kontrola příručních zavazadel, letím poprvé, moc dobře teda nevím jak to bude probíhat. Sundávám batoh bundu i mikinu. Po Zuzce dokonce požadují i sundání bot, já přicházím o pití, dále dělají rentgen batohu kde mám foťák a GOPRO. Vše je naštěstí v pohodě a tak už jsem v klidu. Čekáme na odlet, čas ubíhá celkem rychle a těším se víc a víc a pak to přichází. Nastupujem do letadla, sedám k malému okénku. Letadlo nabírá neskutečnou rychlost a vzlétá je to skvělé vidět svět takhle z výšky, brzy ale prolétáme mraky a nad něma už je azurová obloha. I cesta je dost rychlá a tak po necelých dvou hodinách s tvrdším přistáním dolétáme na letiště v Norsku. Tam si bereme zpět kufry a jdeme hledat autobus kterým máme dojet do města Moss kde máme ubytování. Tady vznikají první problémy kde každý řidič říká něco jiného a tak vlastě nevíme čím odjet. Za spolupráce Zuzky a Kuby nakonec však nalézáme ten správný bus který más odváží do Mossu. Docházíme k hotelu a dostáváme pokoj, je menší než jsme čekali ale pěkný s luxusní koupelnou. Jdeme na první vycházku po okolí, na mole sedí ústřičník velký což je pěkné přivítání dále pozoruji racky stříbřité a jiné běžnější druhy. Zapadající slunce zakrývá mírná mlha. Se setměním se vracíme zpět na holet.
Norská zasněžená krajina.
Den druhý

Vyplatí se plánovat na poslední chvíli...
I když máme dovolenou, vstáváme brzy. Nenuceně ale ze zvyku vstáváme všichni už kolem 5:30. Povídáme si a pomalu se chystáme na hotelovou snídaní. Já, jako neskutečně rozežranej člověk z toho mám celkem strach. Opak je však pravdou, výběr je zde skutečně výborný a jídla skvělé. Plácáme do sebe vše možné a jsme rádi že po jídle vůbec vyjdeme schody k pokoji. Během snídaně ale vymýšlíme co dnes, je pod mrakem a teplota kolem 0°C. Nakonec se však rozhodujeme pro plavbu trajektem do města Horten. Obrovský trajekt do sebe souká kamiony, osobní auta a ještě lidi. v 9:30 loď vyplouvá a přes její velikost ani nepociťujeme že jsme na lodi. Já s bráchou se jdem podívat ven, z tama pozoruji svého prvního alkouna (obecného). V zápětí i racka mořského, dva nové druhy ve dvou minutách? Dobrýý:-) na palubě, dole v restauraci je cca 70 lidí a já jediný nahoře v zimě a větru fotím ptáky. Po asi půl hodince doplouváme do Hortnu, tam procházíme malou část města a míříme na pobřeží. Je tu klid a čisto, takové země mám rád. Na pobřeží poskakuje linduška skalní a v dálce proletuje samec kajky mořské, zas dva druhy asi ve dvou minutách. Na pobřeží Kubovi a Zuzce mizím z dohledu abych ještě stihl nějaký ptáky. Na moři plave pár hoholů a objevuje se skupinka tří morčáků prostředních. Později ještě nacházím asi dvacet ústřičníků. Tam už mě dochází zbytek výpravy a společně jdeme zpět, vylézá slunce, hřeje pěkně a jsme rádi že nám počasí vyšlo. Odpoledne míříme zpět s asi 12 km v nohách. Já večer ještě scházím k pobřeží hledat nějaký ptáky, fučí a je chladno. Nad pobřežím přelétá racek mořský a společnost mi dělají ještě dva druhy racků s kachnami. Večer už si postupně každý zvlášť zalézáme na dlouho dobu do vany.
Pobřeží Hortnu.
den třetí

Slunce dělá ovoce...
V neděli ráno vstáváme opět brzo, dáváme si bohatou a zas výbormou snídani a čeká nás poslední velký výlet.
Vycházíme dost pozdě, počasí nám i dne přeje. Slunce svítí od samého začátku dne a teplota je kolem 5-7°C. Jdeme klidným pobřežím i přesto že je tu spoustu místních taky na procházce. Za městem pozoruji skupinku asi 15 kajek mořským, fotím a pak zjišťuji že o kousek dál jsou další tři blízko břehu. Fotím zas, po světle je to vždy dobré. Kuba se Zuz mi zatím mizí z dohledu po "lesní" pěšině a já doufám že jdu tou samou co oni. Ano, šel jsem. Brzy se tak nalézáme a pokračujeme spolu. U velké pláže jsou blízko morčáci prostřední, mezi dvěma samci pak vzniká potyčka a dávájí si oba dobrou "čočku".
Snažím se vyfotit i Kubu ze Zuzčou ale až snad na dvě fotky mě nanapadá žádný efektivní plán na něco extra, achjo. Pokračujeme dál, pozoruji další dvě lindušky skalí, jedná má ale až rezavé břicho takže váhám. Jdeme krásným borovicovým parkem, pak dáváme menší sváču a užíváme si skvělého počasí, obdivujeme rybáře co je po prdel ve vodě. Pak se rozhodujeme projít ještě moc pěkný les, chvíli jdeme téměř po deseti centimetrech sněhu, pak zas po zelený trávě. Přicházíme k dalšímu pobřeží, zvedám dalekohled a v dálce u ostrova vidím hejno asi 70 kajek a smíšené hejno turpanů hnědých s několika černými. Neskutečný zážitek, i přes tu vzdálenost, tak má vypadat pravý sever... Opouštíme pláž a jdeme zpátky směrem k Mossu zase jinou cestou. Na poli si prohlížím asi 20 hus velkých a co to?? Tři bernešky velké. Pouští mě blízko a dělám dobré fotky, slunce dnes přeje. Docházíme k ohrádce s dvěma čuníky, jako hračku zde mají gumové prase:-) Scházíme z městečka na poslední pláž, tam odpočíváme. Nohy dnes cítím i já. Procházku už pak víceméně dokončujeme a obdivujeme tuto krásnou krajinu s fajnovými lidmi a moderní auta. Při setmění pak jdeme ještě do parku ve městě, tam už ale nic nového k vidění není a večer jsem rád když už si lehám do postele. Zítra už bohužel zas domů.
Brácha s přítelkyní.

2/3 bernešek velkých v letu.

Den čtvrtý.

Důstojné rozloučení a "feťák" letící do Česka
Ráno vstáváme později (kolem 7 h.) a dochází mi že dovolená je skoro u konce. Snídaně je to už poslední a vychutnávám si jí, čtyři vejce na tvrdo s chlebem + jablečný džus byla má dnešní až chudší ale chutná volba. Po snídani míříme do pokoje, uklízíme a balíme. Když už to mám, nedá mi to a musím ještě jednou ven, rozloučit se z tímto nádherným místem. Jdu už sám, až smutně jdu kolem přístavu už jen s foťákem, sedám na pláž a sleduji malé vlnky dorážející na břeh. Přilétají se rozloučit čtyři ústřičníci a povolují mi dobrou fotku, i racci stříbřití se loučí, dívají se na mě a občas něco zařvou zní to opravdu jako "ahoooj!" Sbírám nějaké přírodní suvenýry v podobě mušlí a ulit mořských šneků. Neochotně odcházím a furt se ohlížím, sleduji poslední trajekt a jdu pomalu stejnou cestou zpět. U přístavu v severní části, kde jsem v pátek viděl svého prvního ústřičníka plave racek mořský a o něco blíž je divná ptačí silueta. Hledím na to přes foťák a je to alkoun obecný! To je fakt hezké rozločení, většinou jsou totiž na širém moři, ale asi ho sem zafoukl večerní vítr. Fotím si ho na dvacet metrů a loučím se s ním taky. Docházím k hotelu. Kuba a Zuz už čekají, jdeme k autobusu a odjíždíme na letiště tam čekáme docela dlouho už jen na odbavení. A přichází první problém- bráchova trošku rozpadlá občanka se slečně moc nelibí a povolává další, ty občanku ještě víc doráží a rozlepují. Zuzka jim vysvětluje že už je to zpáteční let a tak to díky bohu prochází. Pak přichází kontrola příručních zavazadel. Je mnohem důkladnější než v Polsku a asi se jim nelíbí bratrova pokožka poškozená lupenkou a tak mu dělají test na drogy, ten je samozřejmě negativní. No ti nám dávají, ale zas je to dobře že to tu hlídají. Pak si Kuba a Zuz dávají půllitr piva za 300 kč. Přichází čas nástupu do letadla, vzlétáme a výhled je ještě lepší než při prvním letu. Ve výšce už ale letíme v mracích a tak není vidět nic. Přistáváme a míříme pro auto pak už jedeme domů a já jen vzpomínám...
Nádherní dovolená! Kubo, Zuzko díky!
Loučící se alkoun obecný.


První březnový úplně nový druh a dlouho očekávané mapování sov

7. března 2016 v 16:56 Výlety a cesty za ptáky
Ve čtvrtek 3.3.2016 na Šumvaldském rybníce zjišťuje Martin Vavřík dvě husice rezavé. Ještě ten den hledám spoje na tuto lokalitu, husice rezavé mi totiž loni unikly a tak jsem to chtěl napravit. Jenže jako naschvál byla výluka na trati. Kvůli přestupům jsem pochyboval o tom, jak se dostat tam a ještě zpět, nechávám to tak být. V pátek zkouším taťku, ale nemůže. Píšu Vlasťovi Dobešovi kvůli exkurzi na Slovensko a nenápadně se ho ptám jestli by tam nechtěl jet, moc ale taky nechce, v sobotu totiž chce jet na datlíka do Hostýnek. Nakonec tak vyrážím s ním a ještě s Čestmírem Číhalíkem a Jirkou Šafránkem, ten den neuspějeme a datlík tak některým zůstavá stále neznámý, velký vliv na tom určitě měl silný vítr. V sobotu večer ještě zkouším jednou taťku na nedělní dopoledne. Nakonec kejvá. Uff... V sobotu tak krátce po půl deváté vyrážíme na Šumvald, stalé dost fouká a je zataženo. Dojíždíme na Šumvald, koukám ale husice nikde, ale nakonec je v úplně druhé části rybníka zahlédnu. Jedu tedy s taťkou blíž. Z cesty vedoucí přes rybník překvapivě odlétá sněhule severní a valí na sever. Dojíždíme k husicím, jsou blíž ale bohužel nám odlétají, naštěstí sedají nedaleko. Jdu si je vyfotit, musím ale po kraji rybníka čímž obcházím i plot nějakého dvora. Fotím husice docela blízko ale po chvilce zas znejistí a odlétají. Na dvoře už štěkají psi a upozorňují na mou přítomnost majitele. Ten dochází a ptá se "bral jste si něco?" ale ptá se v pohodě, nekřičí. Odpovídám mu stejným stylem "néé já si tu byl vyfotit husice rezavé" s foťákem na stativu a dalekohledem na krku mi věří, ukazuji mu fotku a úplně normálně mě pouští brankou a mezitím prohazujeme pár slov. Ještě jednou se mu omluvím a rozloučím se. Jsem rád, že jsou i takoví fajn lidi co umí jednat v klidu i když jim vlezete na pozemek. Cestou zpět zastavujeme na pískovně Náklo, tam ale nic zajímavého (stejně jako na Krčmani). Dojíždím domů s dobrým pocitem z nového druhu a dáváme rodinný oběd i se starším bráchou a jeho budoucí ženou:) Odpoledne stahuji fotky ale pozoruji i úplné zklidnění větru a celkem jasnou oblohu. Dnes už fakt musím. Balím čelovku, beterku reproduktor na přehrání hlasů a kapesní nožík (co kdyby náhodou). Sedám do osobáku a opouštím plný napětí Přerov. Vystupuji v Grygově, je teplo i když se slunce blíží k západu, hodně tak zpívají drozdi pěnkavy a dalším ptáci. Odcházím z Grygova směrem k Majetínu, v 17:45 ještě za světla začíná houkat první puštík. Pokračuji dál a zastavuji se na pískovně. Tam už ale chybí světlo a určuji pouze kachny. Jdu ke strejčkovu lomu, tam zkouším neúspěšně výra. Pak puštíka. Stojím nad lomem a po spuštění hlasu puštíka něco velkého jakoby vyběhne dole v lomu. Lekám se opravdu hodně, je již úplná tma a netuším co to mohlo být, z dálky ještě slyším kvičení divokých prasat a s rychlým krokem toto místo opouštím. Ohlížím se ale nic mě nepronásleduje takže asi to bylo jen zvíře. Jdu zpět, slyším dalšího puštíka. Na nebi plném hvězd slyším hlasy táhnoucích hus běločelých. Tam nemám žádný strach a jsem úplně v klidu. Jdu pomalu dál, ale do rozlehlého lesa zvaném Království se však bohužel neodvažuji a jdu pomalu na vlak, všude z plotů štěkají psi a každou chvíli vyskočí odněkud kočka nebo zajíc. Večerní Grygov je jinak úplně v klidu. U světel lamp se pohybuje první noční hmyz a dalé na mě pořvavají domácí "mazlíčci". V Grygově už žádnou sovu neslyším a na vlak docházím úplně akorát, vlak nemá ani vteřinu zpozdění. Domů docházím po osmé večerní. Ještě trochu zapracovat na tom strachu a bude to dobrý. Tak zas příště....
Husice: 125. letošní druh a 241 v ČR.
Husice rezavé na Šumvaldu 6.3.2016