Strnadi zahradní

27. května 2018 v 19:58 |  Výlety a cesty za ptáky
Plán na víkend již v týdnu byl jasný - monitoring strnadů zahradních. Situace se ovšem zkompikovala, když mi v pátek nedošly kroužky. Nemělo tedy úplně smysl "zabít" zas celý víkend. Píšu tedy kolegovi, s tím se rychle domluvám, a místo autem tedy (zase) jedu do Opavy vlakem. Objíždíme několik dobrých lokalit ale dlouho nic, nakonec na asi čtvrté lokalitě konečně slyšíme to, co potřebujem. Ke strnadovi docházíme po pár minutách, provádíme dokumentaci jak ptáka tak biotopu. Brzy se ozývá druhý, jedeme dál. Z auta přidáváme dalšího samce a v lese si fotíme úplně maličké srnče. Pak jedeme do sadu hledat s trochou nadsázky špačky růžový. Potkáváme dalšího strnada, krásné pozorování na pár metrů. To je lepší i než ten špaček. Ondra mě vysazuje ve Vávrovicích a pak si jede něco vyřídit domů, brzy je zase zpět a pokračujeme v mapování - další dvě lokality! To je neuvěřielná paráda. Pak sbíráme pro Ondrův projekt do školy nějaký rostliny, tím se něco přiučím a poznávám nové lokality. Odpoledne končíme a já mířím zpět domů s velmi hřejivým pocitem u srdíčka. Libuji si, jakou skvělou práci jsme dnes odvedli. Příští vejkend asi znova :-)

 

Lejskování 6.5.2018

8. května 2018 v 19:54
Budík zvoní 4:55 - je čas vstát. Celkem rychle se pakuji z chaty a mířím autobusem na hřeben. Jelikož se nebudu vracet na stejné místo, auto jsem nechal na chalupě a využil jsem "po staru" autobus. Za chvíli jsem na místě, po chvíli se ukazuje kos horský a já se rychle přemisťuji k mému beskydskému fleku. Chodím sem už nějakou dobu. Úplně si vzpomínam na to, jak jsem sem naivně jel kdysi na jaře před lety najít uralku. Od té doby uděhlo mnoho času a já to tu konečně poznal a získal jsem zhruba přehled kde co hledat. Letos jsem nějak áhodně zjistil že takhle pěkná oblast je ještě asi 2 x větší než jsem ji znal. Proto tu trávím zase více času. Přicházím na místo, kde začínají buky a kleny. Je tu už šílenej podrost. Úplně se tu zase ztrácím, v zimě vidím třeba i kilometr lesa a teď sotva přes 4 stromy. Začíná ještě dost foukat, říkám si, že pustím lejska jestli se neozve. Zjišťuji že reprák zůstal doma. Hm, super. Z mobilu to není absolutně slyšet a tak pokračuji dál. Není tu skoro nic. Konečně docházím na lesní cestu kterou dobře znám, tady míň fouká a je tu lepší rozhled. Lejsek nic. Pokračuji rychle dál k tzv. "uralkovišti" těsně před ním slyším vzrušeného drozda. Zastavuji a chystám foťák, nejspíš to bude zase kuna lesní, ale co kdyby už konečně rysík? Nic nevidím a hážu to za hlavu. Udělal jsem asi 10 kroků dál, a něco jakoby mi dalo pěstí a řeklo "Vole, vrať se!" Dělám 5 kroků zpět, drozd už mlčí a já jen tak tupě zírám do husté buko-smrčiny. Mezi dvěma kmeny je nějaká silueta. Sakra, není to uralka? Dělám fotku, koukám na to, a fakt že jo!! Neuvěřitelný! 4 roky práce a konečně jsem si ji našel. Sedí zády asi 20 m., nevnímá. Snažím se vylepšit pozici a nadejít jí zepředu aby o mně věděla a nebyla překvapená. Ztrácím ji, rychle se vracím zpět, našel jsem ji znova na stejném místě. Musím to risknout zezadu. Listí šustí, větve křupou a uralka se po pár krocích otáčí ze spánku. Moc šancí mi nedá a přeletuje o dalších 20 m. dál. Jednou si houkne a z druhé strny okamžitě reaguje další. Nádhera! Velmi emotivní zážitek. Pokračuji dál hledat lejska. Po 5 minutách slyším známý zpěv, docházím přmo k němu. Starý samec si to zpíva naplno na pařezech. Je to krása, připadám si jako v tom filmu "Vlčie hory" (který mám hrozně rád). Lejsek tam přesně takhle zpívá taky, atmosféra opět dokonalá, dělám i nějaký fotky. Ale je mizerné světlo. Nevadí. Nahrávám hlas. Vůbec se mi nechce pryč. Po pů hodině už ale musím. Dalšího lejska už nenacházím, a tak mizím z kopce. Cestpu už nic mimořádného nepotkávám, Dnes 100% spokojenost.
Uralko, lejsků: díky!

Jak jsme ve škole koukali na hokej

23. února 2018 v 17:49 | Ondřej Boháč |  Ostatní
Tak trochu z jiného soudku, ale super zážitek.

23.02.2018 na zimní olympijských hrách v Korei se hraje dnes důležitý semifinálový zápas s Ruskem o postup do finále. Zápas začíná před devátou hodinou, a samozřejmě větší část všech studentů (i učitelů) by tento zápas rádi sledovali. Ještě před koncem první hodiny nám učitelka z matiky dobrovolně pouští začátek zápasu. Brzy však hodina končí, mezi tím většina naší třídy odešla. Následně však přichází prvačky a většina z nich se okamžitě dívá taky. Přestávka po 5 minutách končí a já se spolužákem po zvonění už uháníme do češtiny, ukecáváme učitelku abychom se mohli vrátit. Hokej nám pouští s jejím opožděným příchodem v učebně češtiny, tam však nejde spustit a tak se téměř bez nějakého zeptání okamžitě běžíme zpět do matiky. Postupně přichází ještě několik holek ze třídy. S radostí koukáme s holkama na hokej. Od poloviny druhé třetiny (to už začíná třetí hodina) se po několika výpadcích přemisťujeme do další učebny kde je už asi 25-30 dalších studentských diváků. Teď jsme naprosto ovládli školu. Veškerý harmonogram a rozvrh se úplně sesypal. Brzy se nás v učebně schází možná dobře 40. Je to krása, polovina sedí na patrové podlaze na "schodech". Je nás tu namícháno cca 5-7 tříd. Přitom se tu stále střídají další lidi. Samozřejmě dochází i k nějakým družbám - bez toho by to ani nešlo :-) Výsledek nám moc nepřeje, a já se těšil na naši branku a ten výbuch co by se tu stal. Hokej zasahuje až do čtvrté hodiny. Máme psat písemku. Všichni z naší třídy po zvonění už odchází, jen já a kámoš bez vyrušení dál sledujeme konec zápasu, je nás tu stále dobře 35-40 (víc už se nás sem nevleze). Po asi 3-4 minutách pro nás dojde učitel a s mstivým úsměvem povídá "jak chcete" a odchází. Tím nám chtěl říct, že to nám v písemce co zbytek píše moc nepomůže. Je nám to úplně jedno. Puk lítá kolem ruské branky ale brzy ho dostáváme nakonec my do prázdné. 0:3. Na posledních asi 20 vteřin zápasu už chce i můj kámoš jít do hodiny, ale říkám mu, že těch pár vteřin už nám nepomůže. Dokoukáváme to a jdeme do třídy, sedáme a píšeme test. Stejně jsme skoro nic nevěděli :-) Další hodiny už máme informatiku a v angličtině nás učitel posílá domů.
To nebyl vůbec špatný den ( i přes tu prohru)...
 


Ornitologie 2018 - jaké mám plány?

6. února 2018 v 18:04 | Ondřej Boháč
Plány na rok 2018 se začaly pomalu rýsovat až koncem roku 2017. Po skončení hnízdního atlasu (2014-2017) jsem byl téměř bez "práce".
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, čemu se budu v následujícím roce věnovat. Postupně však přicházely nápady a nakonec to vypadá, že budu mít zase práce až nad hlavu...
Priority letošního roku jsou tedy následující:

-Mapování ptáků ve VVP Libavá - možnost, které si neuvěřitelně cením. Libavé budu věnovat letos asi nejvíc času
-Mapování ohrožených druhů v ptačí oblasti Horní Vsacko - zatím se vyřizuje povolení ke vstupu do NPR a PR ve které se budu ve spolupráci s místními kolegy věnovat monitoringu lejska malého, čápa černého, strakapouda bělohřbetého atd.
-Monitorig sov v okolí Šternberka - únor až duben, pomocí diktafonů a také vlastního úsilí se pokusím alespoň částečně zmapovat sovy v oblasti, kde se jim již dlouhou dobu nikdo nevěnoval.
-lejsci malí v okolí Šternberka: další krátký monitoring se zaměřením na lejska malého (sběr nahrávek atd.)
-mapování pěnic vlašských na Olomoucku a Bruntálsku: menší monitoring s cílem zjistit početnost tohoto druhu v tomto území a zvážit v následujících letech možnost systematického kroužkování tohoto druhu.
Strnadi zahradní na Opavsku- na mapování "hortulan" bych rád navázal z předchozího roku, kde jsem se ve spolupráci s Patrikem Molitorem snažil zjistit počet samců na Opavsku.
-průzkum jednotlivých lokalit: pokud zbyde čas, mám v plánu navštívit několik zajímavých lokalit a pokusit se na nich prokázat cílový druh. Např. hnízdění bekasiny otavní jedné mokřadní lokalitě na Olomoucku

Úvodní "článek"

6. února 2018 v 17:43 | Ondřej Boháč |  Mapování ptáků ve VVP Libavá 2018
Mapování ptáků ve VVP Libavá? Ano. Je to tak. Mít přátele na dobré straně je vždy k něčemu dobré. A tak když se mi naskytla příležitost zažádat si o povolení ke vstupu do VÚ Libavá neváhal jsem, a žádost si společně s kolegy zažádal. Před týdnem jsem se dozvěděl, že nám je uznaly. Skvěle! Dnes (6.2.) jsem se tedy sešel s novými i již známými kolegy. Plány na tento i následující roky se ttedy mohly začít plánovat. Mezi hlavní projekty bude patřit sčítání populace chřástala polního, bekasiny otavní a také bodové sčítání dravců. V neposlední řadě taky atlas ptáků Libavé.

Do této rubriky budu (nejspíš) přidávat občas nějaké zážitky z mapování a setkání s ptáky. V článcích však budu nekonkrétní a nebudu mimo ptáky a přírodu rozvádět žádné informace o VVP. Čekejte spíše tak několik vět, než obsáhlou slohovku. Vzhledem ke striktnímu zákazu focení se tak bohužel nadočkéte žádné dokomuntace (a to ani ptáků). Ale možná se tu dočtete alespoň něco o ptácích.

Šternbersko 17.12.2017

17. prosince 2017 v 21:06 |  Výlety a cesty za ptáky
Ráno vyrážím do Horní Loděnice. Po příjezdu je tu asi 1 cm nového sněhu a lehce pod nulou, do toho se střídá nízká oblačnost, sněžení a snaha slunce. Vylézám z obce, pozoruji 160 čížku a pomalu přecházím do polí. Docházím k 5 stromům kde jsem skoro přesně před dvěma měsíci pozoroval tah a užíval si tří stovek jikavců. Vzpomínám na to, prolétá tu jen jedna čečetka. Pole, kde se tahda jikavci živili je posečené. Ovšem z nenadání se ukázalo hejno 320 ptáků. Konopky? Byl mů první dojem...Ne! Vždyť to jsou jikavci! Možná to samé hejno (?) co tu bylo i před tím se tu rozhodlo přezimovat. Sedají na 2 stromy a jsou blízko. Je to zcela čisté hejno, to vidím poprvé, že tam není žádný jiný druh. Kochám se, sluníčko dává ptákům ještě hezčí barvu. Po pár minutách se zvedá a letí se znovu nazobat. Udělali fakt radost!
Jíkavci

Další asi 3 kilometry potkávám pouze datla a pár běžných ptáků, po opuštění obce Dalov vycházím na 2 hodiny mimo
civilizaci. Nepotkávám žádného člověka a ani neslyším žádný hluk z dálky. Relax jako prase! Už kousek za baráky vidím pomyslný cíl této výpravy - káni rousnou. Na louce sedí 1 mladý pták. Pokračuji dál a pozoruji další 2 rousňačky, obě jsou to staré samice. Jedna z nich mi později krouží dost nízko nad hlavou a tak mi dopřává i fotky. Mezi tím jsem našel zajímavý mikrobiotop tvořený nízkými keři, občasnými porosty plevelů navazující na husté, asi 15-20 let staré břízy. Je tu několik strnadů a jedna poletující čečetka, z lesa slyším parukářky. Pokračuji dál po loukách, na cestě se ukazují dvě krasné a krotké čečetky zimní, do toho padá sníh a vypadá to tak líp než bych si mohl přát.
Čečetka zimní

Potom se chvíli střídají louky s roztroušenými lesy, i tu přelátá další káně rousná. Na horizontu kde lesy opět předávají žezlo loukám dávám krátkou přestávku s teplým čajem. Začíná sněžit a sněží víc a víc. Na kraji u malého lesa se krásně ozývá další datel a o chvíli později pozoruji postupně dalších 5 kání rousných. Bonusem před koncem vycházky je ještě jedna čečetka. V Huzové pak zase scházím do civilizace a mizím do toho našeho hnusnýho města.
Káně rousná, symbol dnešní vycházky

"moje" ptačí oblasti

25. října 2017 v 18:49 | Ondřej Boháč |  Ostatní


Hlavní (obecný) pohled:
S mým stylem ornitologie bych leckomu popletl hlavu, "mé" lokality se totiž za ty 4 roky co se intenzivně věnuji ptákům pomerně často měnily a to většinou v závislosti na to, co jsem zrovna dělal ,nebo co jsem chtěl vidět.

2013 - Pomalý rozjezd. Začínal jsem na ptáky chodit většinou tak maximálně za barák a to tak jednou za měsíc, venku jsem byl pořád, ale spíš jsem se věnoval tak poznávání přírody celkově. Většina pozorování jsou tedy z okresu Přerov nebo z chalupy v Beskydech (V. Karlovice).
2014 -Tím to vše začalo. Hned na začátku roku jsem byl v NPR Zástudánčí, tam jsem během roku byl ještě 2 x, avšak od té doby naposled. V průběhu roku jsem se více zaměřil na poznávání ptáků. Začal jsem také občas sledovat avif. Do půlky roku jsem však jezdil stále jen kolem Přerova, k tomu jsem začal pomalu přidávat i Tovačov. Můj první úspěch přišel 15.11. kdy jsem v poli za Přerovem našel sněhuli severní. Čistá a krásná radost. Strašně rád na to vzpomínám. Na koci roku jsem se přidal k místnm kolegům (Šafránek, Goebel...) a s nimi jsem postupně začal zajíždět na ptáky i na "velké dálky" (jižní Morava...).
2015 - Tento rok jsem dělal jedno a to samé - twitching, twitching a zase twitching. S výše zmíněnými (tehdejšími) kolegy jsem byl v terénu prakticky nepřetržitě a z hlavních lokalit jsem byl často v Tovačově, Záhlinicích a na jižní Moravě + tam, kde se něco vzácného šustlo.
Teď nechápu, jak jsem to mohl dělat. V květnu jsem se přidal ke klubu 300 čímž poznávání nových druhů ještě vzrostlo. Ke konci roku jsem si jmenoval svou první lokalitu "Krčmaň" které jsem se snažil systematicky věnovat a přinášelo to své ovoce. Nadšení pro twitching však stále rostlo. Během tohoto roku jsem poznal velké množství dalších kolegů a dnes už i třeba přímo kamarádů. Rok byl zakončen 231 druhy s klubovým umístěním číslo 6.
2016 - Dá se nazvat zlomový rok. Twitching mě v průběhu roku dovedl k vyzkoušení Velkého roku, pro který jsem se rozhodl v dubnu. Avšak už tehdy jsem "kraloval" v počtech druhů v tomto roce. Někdy v březnu jsem však začínal pociťovat, že je tu něco trochu špatně. Bylo třeba změny. V tu chvíli jsem si tedy nabral kvadrát pro atlas a ke "sbírání druhů" jsem ještě mapoval. Ačkoliv tento rok jsem pojezdil snad nejvíc lokalit, o těch svých jsem měl už přibližnou představu. Rok uběhl jako voda a já se po boku dalších kolegů a kamarádů rozhodoval co další rok. V tu chvíli jsem viděl motivaci v různých projektech, mimo to také ke kroužkování. V tomto tady jmenovitě děkuji především Kubovi Hlaváčkovi a Jožkovi Chytilovi. Na konci roku jsem měl odpozorováno 270 druhů a nastala ta velká změna v praxi.
2017 - Od začátku roku jsem se věnoval lokalitám, kde to mám prostě rád, nebo jsem tam pokračoval v hnízdním atlase, během kterého jsem dělal poctivě 2 kvadráty + v dalších asi 5 jsem pracoval když to šlo. Ještě před tím jsem se věnoval polním ptákům a to především na Olomoucku. Po atlase vedl navrát k tomuto zaměření. Na začátku roku byla má "spolupráce" s Šafrákem atd. ukončena (důvodů je více). Nakonec jsem stejně zjistil, že nejlepší mi je v terénu samotnému a tak mi tato "ztráta" vlastně i pomohla. A občas jsem si terén zpestřoval s lidmi, kterých si vážím a máme stejný nebo podobný úvahy, názory atd. (z hlavy takhle narychlo 15-20 lidí určitě).
Tím bych tento dlouhý úvod ukončil a přešel k lokalitám.
Z této mapy jsou patrné 4 oblast; červená - hlavní a oranžová - vedlejší, fialová - občasná.

OLOMOUCKO (hlavní oblast)
Tato lokalita mi přirostla k srdci při hnízdním atlasu, od roku 2016 ji navštěvuji pravidelně. Chodím tam na ptáky jak systematicky (hnojiště, polní mapování, atlas atd.) tak jen rekračně kouknout, nebo si jen tak vyčistit hlavu. Je to oblast jižně od Olomouce sahající k Přerovu. Na Přerovsko na ptáky chodím jen málo. Jednak k tomu není důvod a taky to tady prostě tak moc rád nemám.
Mezi hlavní navštěvované lokality zde patří především zmiňovaná pole, ale taky pískovna v Krčmani, Grygově a Majetíně. Také PR Království, různé keřové biotopy a lokální mokřady. V této oblasti také brzy začnu svůj vlastní projekt zaměřený na zimující polní ptáky se kterým mi bude pomáhat v oblasti Brna F. Petřík.
Když to shrnu, je to prostě hlavní oblast kam chodím na ptáky.

LITOVELSKO
Oblast kterou jsem začal navštěvovat až letos (kvůli atlasu), byl tu totiž můj druhý kvadrát. I tady to mám moc rád, ale po atlase jsem se sem dostal už jen velmi málo. Určitě tam ale budu občas jezdit i nadále. V této oblasti totiž na ptáky skoro nikdo nejezdí. Oblast navazuje na hlavní lokalitu SZ od Olomouce až po litovel a na západě na Konicko.

ŠTERNBESKO
Další nová oblast, které se začínám a chci nadále věnovat. Toto místo opět nemá co se ornitologie týče prakticky žádnou pozornost. Část oblasti monitorije pouze jeden ornitolog. Její S až V části pouze někdo zřídka a náhodně. Čemuž odpovídal i jeden z místních kvadrátu. I sem mě koncem června dovedl společně s J. Chytilem atlas. Od té doby tam občas zajedu, teď na podzim častěji. Oblast je zajímavá především loukami, ale také lesy nebo nivy menších toků. Lokalita má průměrnou nadmořskou výšku cca 500 m. n. m. V JZ však oblast spadá do nížiny s výškou kolem 250 m. na druhé straně naopak místy překračuje 600 m. V Této oblasti se dá při dobrých podmínkách senzačně pozorovat tah ptáků.
Oblast začíná kousek pod Šternberkem a sahá až k okresu Bruntál kde končí přibližně kousek nad Huzovou.

OPAVSKO
Poslední oblast, kterou beru trošku jinak. Je nejvzdálenější ze všech. Tato oblast mi padla do oka už dříve, unikátní je v tom, že sem zalétává ještě pomerně dost ptáků z Polska. Což se mimo jiné odraží i na druhovém složení (včetně občasných rarit). Oblast je celkově trochu více zachovalá i v zemědělské krajině, kde se vyskytují také kritickky ohrožení strnadi zahradní, což je hlavní důvod proč do této oblasti občas jezdím. Zcela dobrovolně jsem se jim tam tímto rokem začal věnovat a určitě to mám v plánu i nadále. V tého oblasti jsem poznal také několik kolegů kterých si také velmi vážím. Za svoji oblast Opavsko úplně nepovažuji, je to pouze taková dodatková oblast když je potřeba změny.

Opavsko - oblast místy sahá až do Polska, je to kvůli občasným pochůzkám přes tato místa.

Mapa mých pozorování od 10.6. do 25.10.2017 (včetně neveřejných údajů) jasně ukazuje 4 hlavní oblasti.

Mimo tyto oblasti se občas pohybuji kolem chalupy v Beskydech, nebo příležitostně na Ostravsku

Tož to je asi vše, dík za přečtení!!

Krásný den 15.10.2017

22. října 2017 v 18:38
Je neděle, ráno jsem vítán opět mlhou. Sedám na bus do Olomouce a přesedám tam na autobus směr Opava. Vystupuji v Horní Loděnici (kousek za Šternberkem). Mlha je tu jen místy a dost při zemi. Opírající se slunce tvoří vzácnou mlžnou duhu. Je slyšet, že táhnou ptáci. Vycházím z obce všude poletují pěnkavy, lindušky atd. Slunce rozpouští poslední zbytky mlhy, slunce už hřeje. U cesty na stromech je hejno pěnkav, poměr jikavec X p. obecná je tak 4,5 a 5,5. Fotím, užívám si je, a počítám. Po hodince pokračuji do další obce - Dalov. Stále táhnou ptáci, dnešní den je premiérový. Poprvé v životě jsem na tahu zastihl skřivany lesní! Na kopci nad obcí si dávám svačinku a užívám si toho překrásné o dne bez lidí. Až za dlouho potkávám 2 turisty a lesáky. U Huzové sleduji zajímavý lov krahujce. Protahují stále lindušky a jikavci...U Huzové dávám další "tahovou" zastávku. Pomalu se smiřuji s tím, že tento senzační výlet končí. Zastihuji ještě mladého sokola, co se vydal také na jih. Já po jedné odpolední opět nasedám do autobusu a taky jedu k jihu (domů).
Pěnkava jikavec.

9,5 volných dní = 7 dní v terénu.

1. října 2017 v 19:19 |  Výlety a cesty za ptáky
Je pátek 22. září. Odcházím ze školy o 20 minut dříve, valím do Přerova beru krosnu a jedu zase do Olomouce. Tam z AN odjíždím autobusem na Červenohorské sedlo. Cesta probíhá bez problému, řidič je úplně největší borec, dělá si z každého srandu a odřídil to též dobře. Po příjezdu po šesté podvečerní je na sedle chladno, polomlhavo a do toho svítí zapadající slunce. Po roce se zase konečně vidím s Jirkou Vaníkem a Honzou Sujou. Poznávám i nové tváře a potkávám tam i ty, které bych tam úplně nečekal (Áďo...:-) ). Nechytá se nic, debatujeme tedy a já jdu o půlnoci spát.

Sobota: I přes mlžnou noc se nic nechytalo, až na pár zabloudilců. Během dne to není lepší. Do toho ještě prší, ráno odjíždí Honza, Jirka s ženou a také Aďa. Zůstávám tam s Jardou. Večer přijíždí Radek Lučan s Aničkou. Večer nás opět navštěvuje Martin Vavřík. Sledujeme ale jen mlhu, ptáci nikde. Potěšil ovšem můj první lišaj smrtihlav.

Neděle: Během dopoledne se loučím a jedu domů. Během rána se ze zajímavějších druhů chytil šoupálek dlouhoprstý a u sítí se ukázal můj první jeřábek.
Večer mířím na rodinou oslavu.
Chycený šoupálek.

Pondělí: Ráno mě veze kamarád k Olomouci, mám v plánu navštívit lokality sluček. Celé ráno intenzivně táhnou ptáci; lindušky, skřivani, pěnkavy.... U louže se objevuje linduška rudokrká. Slučka žádná, plaším jednu bekasinu. Na další lokalitě není voda, ovšem místo by mohlo velmi vyhovovat pustovkám, ovšem žádnou jsem nenašel. Pak už mířím jen kouknout na nějaké vodní ptactvo nedaleko. Po dlouhé době jsem si ale den v terénu fakt užil a bylo to i celkem dlouhé, takže fajn.
Modrásek jehlicový z Olomouce

Úterý: Pouze dnes musím na praxi, tam je však s klukama sranda a tak to rychle ubíhá. V pondělí a středu si vybírám volno z prázdninové praxe.

Středa: Ráno vyrážím za slabé mlhy a celkově nepěkného počasí konečně do polí na dravce. Dělám svoji linii, dnes ovšem bída. Potkávám opět tu samou ostříží mláděž a raroha. Překvapují dva černí čápi. Více v předchozím článku...
Cestou z polí mám na výšku tak 200 cm, mám na botách totiž snad dvě desítky centimetrů bahna. Ještě že jsem si vzal náhradní boty.

Dokumentační fotka mladých ostřížků.

Čtvrtek: Státní svátek. Měl jsem jet do Opavy, ale skrz ten svátek jsou tam po okolí pak špatné spoje. Hledám náhradní plán, venku je fakt po dlouhý době krásně. Co takhle Studénka? To by šlo, na rybníkách jsem nebyl půl roku...(mimo kroužkování na Nesytu). Přijíždím do Studénky po jedenáctý, první rybník Kačák má sníženou hladinou, bahňáci nikde. Jen čírky. Později letí hejno čejek a v dálce plujou nějací dva divní bílí zmetci. To je jak lyskohoh si říkám...Je čas, jdu mrknout blíž, docházím k nim asi na 70 m. a oni jsou to fakt lyskonozi! Fotím a užívám si je. Super nález, říkám si. Pak doma jsem ale zjistil že tu byli už včera. Dál na rybníkách (soustava) je strašně moc bahna, chodit tam je fakt o hubu (a nebo zas špinavý boty), jdu jen asi do půlky. Jen tak kouknu mezi potápky a co to?! 3 potápky rudokrké! Pěkné, těch jsem moc neviděl. Přelétá můj první letošní orlovec. Ukazuje se i včelojed. Letí další čejky, tam je i krásný kulík bledý. Pak už si vyslechnu jen pár sprostých vět od místního debila co tu střílí kormorány a málem lidi. Já s řečí začal, ale on se hádal. Den mi to nekazí, směju se mu a pomalu to tady balím. Dnes to bylo super!

Podzim nu rybníků.
Pátek: ředitelské volno. Taťka jede brzo ráno pracovně do Slezska. Čehož využívám, pozoruji tah ptáků u H. Benešova - stovky pěnkav a první jikavci. Taťka pokračuje v cestě a vysazuje mě v Opavě. Cestou pozoruji první podzimní rudonožku. V Opavě sedám na bus a jedu do Kobeřic pak do Strahovic a přes polsko (Krzanowice) do Rohova. Cestou nic moc z ptáků, až na ostříže. Užívám si spíše mého oblíbeného místa v ČR, je hezky i dnes. Pak přejíždím do Kravař a z Mokrých Lazců jedu do Přerova.

Sobota: Ráno s taťkou jedu podle plánu do Adršpachu, nabíráme v Pasece dva kamarády. Přes Polsko dorážíme na místo asi v 11 h. Vysazujeme známé a jdeme na Křížovou cestu, všichni jsou ve skalním městě takže tady je dle očekávání klid ale taky krásně. Jsou vidět Krkonoše i Jizerky. Do toho ty skály a krásnej podzim. Z ptáků tu nic moc není. Jdeme ještě na hrad a pak míříme za sestřenkama, nakonec odjíždíme po pátý. Zastavujeme se konečně v ptačí rezervaci Josefovské louky. Po západu slunce je to však už jen zastávka na půl hodinky. Vody jsem moc nenašel, ale později mi bylo vysvětleno proč, a taky kde příště bude :-) I tak to byl další super výlet a musím to zas někdy zopakovat.
Adršpach.

Neděle: od včerejška mě dost bolí v krku a v noci jsem skoro nespal. Ráno provádím měření teploty v oblasti zahrádek v Přerově a zjišťuji dlouho předpokládaný rozdíl. Od hospody k naší zahradě je to tak 150 metrů s mírným klesáním a rozdíl teploty tam byl ze 4,85°C na 1,81°C (teplota vzduchu). Na zahradě leží první jinovatka, přízemní teplota činí -0,59°C. Potvrdil jsem tedy, že naše zahrada je tak trochu v kotlině kam stéká studéný vzduch s okolních polí a proto tam tak často na jaře někomu něco pomrzne. Pak valím domů, dávám teplou sprchu. Bolest v krku stále sílí, jedu si koupit nějaký ty léky a zbytek dne trávím preventině doma. Ve čtvrtek mě čeká florbal tak snad to bude v pohodě. Tím toto skvělý volno končí a zítra do školy.

A za těch 9 dní nachozeno 115 km. :-)

Liniové sčítání dravců - září / bude aktualizováno do 30.9.

4. září 2017 v 19:22 | Ondřej Boháč
Sčitání probíhá v polích na linii dlouhé 12,94 km, lokalita se nachzí v oblasti Hané.
Na linii jsou sčítáni všichni dravci (druh+počet) a pokud to podmínky dovolí, snažím se určovat stáří i pohlaví. Zatím nevím přesně, do kdy budu sčítání provádět. Chtěl bych minimálně do 15 října, pokud to však čas dovolí, budu možná pokračovat až do zimy.

27.09. čtvrté sčítání
Po dlouhé době se konečně zas dostávám na sčítání. Začínám v nízké oblačnosti s viditelností 3-5 km, je tu pusto, žádní dravci nikde... Celou cestu připisuji občas nějakou káni a ještě méně poštolek, je to tů úplně jiné naž 2. září. Rozblácenou a mokrou polní cestou šlapu dál a dál, táhnou skřivani a lindušky i jedna rudokrká se zase ozvala. Je vidět, že tah motáků pochopů je téměř pryč potkávám jediného. Motáci lužní jsou již pryč, včelojedi rovněž, luňáci hnědí také pomalu končí. Smutné je, že se neukázala žádná rudonožka. Objevit se může už první káně rousná, hlavní "tah" pilichů by už taky něměl být daleko, může se ukázat častěji i sokol. Ke konci sčítání to ožívá. Opět se ukazuje raroh velký (1). O kus dál opět nalézám mladé ostříže (3), ty samé co minule, rodičejsou již pryč a mláďata jsou samostatná. Ukazuje se samice krahujce, opravdu dost velká. počat kání lesních zůstal na čísle (20) a poštolek obecných (11), moták pochop (1 M)


02.09. třetí sčítání:
Je po frontě, venku je chladno, vzduch nad polemi se konečně nehýbe. Dopoledne tedy vyrážím na další sčítání. Začátek je mrtvý ale postupně se počty zvedají a druhů přibývá. Káně lesní (38), o dvě více než minule. Moták pochop (25) i těch přibylo, rozdělení dle stáří a pohlaví (3F2K, 10ex.1K, 3ad.F, 1M2K, zbytek nezjištěn) překvapivě táhne minimum samců. Káně bělochvostá (1 ex.1K) konečně první! Krásný mladý pták. Ostříž lesní (5) rodina 2 ad. a 3 mladých, místní ptáci, mladí vylétli z hnízda teprve nedávno. Poštolka obecná (22) také jich je více. Luňák hnědý (1 ad.) konečně se tu taky nějaký ukázal, jejich tah ještě nějakou dobu potrvá. Mezi sčítáním se ukazuje také jeden moták, je to samice nesoucí znaky motáka stepního! Vzhledem k bídné dokumentaci to však nebude možné říct na 100%. Raroh velký (1 ad.), téměř jistě jiný pták, než dříve. O hodně více nebojácný, seděl i kroužil několik minut v mé blízkosti.
Je vidět, že i při "horším" počasí se dravci dají vidět, a po frontě se to pěkně rozhýbalo. Mimo dravce se ukázali 3 bělořiti šedí, několik konipasů lučních a dvě kolihy velké.

Celkem druhů (8) všech dravců (94)

Kam dál